Srpen 2011

Dejte STOP pocení

28. srpna 2011 v 15:15 | ps-rosien |  Rady a tipy
Když je léto a venku teplo, je to příjemný. Na druhou stranu je s tím spojená i jiná, už míň příjemná věc, a to pocení. Každý z nás se potí, to je jasné, někdo míň, někdo víc. Pro obě dvě skupiny tu mám pár tipů. Více uvnitř článku.

Pátek

26. srpna 2011 v 15:28 | ps-rosien |  My diary
Když se na blogu objeví tenhle článek (snad se objeví!) budu už dááávno ztacená kdesi uprostřed Pardubic. Teda, pokud vše dobře dopadne!:-D
V úterý bych sem chtěla napsat něco o tom, jak jsem se měla + samozřejmě článek o jedné blížící se věci. Jasně že škole, kdo se těší tak moc jako já?:-D
Od září začnu novou rubriku, hodně bude souviset s abecedou. Ne, nebojte, nebudu po vás chtít vyjmenovávat abecedu pozpátku ani nic podobného. Každ(snad) den se tu objeví článek na téma, které bude začínat jedním písmenkem z abecedy, samozřejmě pojedem pěkně po pořadě. Takže A (např. článek: Australopythecus), B (např. Babočka motýl), C (např. Caesar)... Příklady byly opravud jen příklady (záměrně jsem zvolila něco ze školních témat:-)), články se budou týkat spíš módy, lásky, budou tam i úvahy... Všecko možné. Každý den vylosuju jeden z okruhů, např. vylosuju módu, zrovna budu u písmenka N, tak budu psát něco jako nejznámější značky, návrháři, nebo třeba nátělníky:-) Nějak tak to bude, možná, snad, doufám:-D
Pak plánuju ještě něco, ale to je zatím secret:-)
Mějte se a smějte!
P.S: na zítra jsem už nestihla nic napsat, článek (snad, jestli se objeví) až v neděli:-)

Čtvrtek 25.8.

25. srpna 2011 v 16:16 | ps-rosien |  My diary
Zítra, tedy v pátek, brzo ráno (achich ouvej!) odjíždím na výlet, takže tu pár dní nebudu. Konkrétně se sem dostanu až v úterý. Takže nějakou dobu nebudu odpovídat na vzkazy ani komentáře. Pokusím se přednastavit nějaké články, ale jednou už jsem to dělala, nějak mi to blblo a nakonec ten článek vůbec nezveřejnilo. Takže se mi teď zrovna nechce dělat s něčím dalším, protože kdyby se to opět nezveřejnilo, byla bych už totálně vytočená. A já, když sem totálně vytočená.. no nepřejte si to zažít!:-)
Navíc samozřejmě nemám nic sbalenýho. Nechci si brát moc věcí, ale znáte to, řeknu si: to triko přece taky musím mít, no a bez těch kalhot to taky nejde.. sakra, ta taška je moc malá!:-D
Jedu vlastně jen na pár dní kamsi po Česku, konkrétně v sobotu navštívím i tu proslulou Skořenickou diskotéku, sem na to zvědavá, hlavně proto, že když sem se v úterý přidávala na jejich fb, bylo tam už skoro 1 500 lidí, že v sobotu dorazí. Doufám, že to tak nakonec nebude, protože 1) si neumím představit tak velkej barák, kam se vejde tolik lidí a za 2) sem tak malinká, že ušlapaná bych byla mezi prvníma!:-)
V úterý dorazím zpět..a už jen dva dny prázdnin. Tyhle prázdniny vlastně byly takové "nijaké". Zábava docela slabá, zážitky minimální. Doufám, že to tak bylo jen u mě!:-)
Mějte se báječně!!! Ciao, ps-rosien

Jedno srdce pro dva muže - 4.díl

24. srpna 2011 v 21:15 | ps-rosien |  Moje tvorba
Konečně se tu zase objevil další díl příběhu! Tentokrát je asi malinko delší, ale věřím, že to přežijete ve zdraví:-) Všechny předešlé díly včetně prologu v rubrice Moje tvorba.
Příjemné čtení a dobrou noc!:-)

SKUTEČNÝ význam slova Flocci.. a dál to znáte

24. srpna 2011 v 20:14 | ps-rosien |  Rubrika beze jména:-)
Nezdálo se vám nějaké divné, že by takové dlouhééé slovo napadlo normálního smrtelníka? Představuji si, jak by to asi tak mohlo vzniknout.. nějaký lingvista si takhle večer leží v posteli, kouká na televizi a najednou zvolá -cituji-: "Floccinauci..cosi!" Ne, promiňte, to se mi nezdá možné. Něco takového se nemohlo jen tak objevit z lidské hlavy. Mám pro vás další vysvětlení - jiná civilizace. Mimozemšťani. Zelení mužíčkové. Říkejte si tomu jak chcete. Poslali nám tuto tajnou zašifrovanou zprávu. Její premiérové odtajnění uvnitř článku!!

Jsem BABA Z VÁPENKY, no a?

24. srpna 2011 v 14:24 | ps-rosien |  Rubrika beze jména:-)
Myslela jsem si, že na všechny ty hloupý kecy, pomluvy a poznámky, ketré slýchám ze všech stran, jsem si už zvykla. Ale ne, to prostě nejde! Nejde vydržet všechny ty "nenápadné" pohledy lidí, ani ty jejich pitomé poznámky. O čem že mluvím? Jde o mojí pleť, je prostě bělejší než většiny lidí. A ta většina to také nemůže snést.

23. 8. středa- huups, konec prázdnin se blíží.. a nepočká

23. srpna 2011 v 22:37 | ps-rosien |  My diary
Sem nenapravitelnej lenoch. Ano, ano, ano, já vím. Kdysi před prázdninama jsem si slíbila, že na blog budu dávat každý den nejmíň! jeden článek. Ach, kde ty časy jsou! Nevím, jak se to stalo, ale stalo se.
Víte, začínám mít stres ze školy.
Z 1. dne. Na děcka se těším, máme super třídu, jsem tak ráda, že jsem chytla zrovna je, ale.. spousta holek přes prázdniny byla někde v cizině. Co když se změnily? Nebo budou mít krásné nové oblečení a já si vedle nich budu připadat jak absolutní outsider. Ano, vím, že to jsou naprosté pitomosti. Někdo může mít nesnesitelné spolužáky, učitele.. a já si tady stěžuju na něco takového. Ale nemůžu si pomoct.
Z maturity. Ani ne tak z toho, že ji nezvládnu. Min. rok ji udělal i kluk, jaký jen stěží prolezl všechny ročníky. Tím neříkám, že byl hloupý, to on vůbec není, jen se mu nechtělo učit, takže by se dalo očekávat, že nebude mít dostatečné vědomosti. A jeho státní maturita? 1 a 2. Každý nadává na státní maturitu, já se bojím té školní. Protože jsem si vybrala dva nejtěžší předměty, dva nejhorší učitele. Vím, že můžete říct, že každýmu se může zdát těžké něco jiného, strašný někdo jiný. To je fakt, s tím souhlasím. Ale tohle u nás na škole to o těhle předmětech/učitelích říká většina lidí. Většina se taky přiklonila k osvědčené kombinace něco+zemák. Myslíte si taky, že zemák je nejjednodušší?
Z jednoho učitele. Právě předmět toho učitele jsem si vybrala jako maturitní. Ale já mám ten PŘEDMĚT ráda, už od základky jsem ho chtěla! Jenže ten učitel.. na adaptovacím kurzu si zapamatoval jen mě. To mi ještě tak nevadilo. Ale když má na mě hloupý poznámky i v hodině, vážně se to nedá vydržet. Ostatní se tomu smějou, nechápou, jaké to asi je pro mě..
Také mám stres z kamarádky. Vždy ( i když někdy s malýma přestávkama) jsem si myslela, že je to moje nejlepší kámoška. Ale ona je úplně jiná než já! Na táboře, kde jsme byly před 5ti lety, jsme spolu vůbec nevycházely, holky mi tam říkaly, ať se jí nenechám tak shazovat, že mě jen využívá. Ano, ona je taková. Na jednu stranu fajn, ukecaná, veselá.. na druhou stranu musí být ve všem první, musí mít každýho kluka, jen ona, nikdo jiný. Každý má nějakou špatnou vlastnost, já jich mám až až, ale když se ona poslední dobou ozve jen když něco potřebuje.. když jí napíšu já a ona si vymyslí nějakou výmluvu.. je tohle opravdu ta pravá kamarádka?
To a spousta dalších věcí mi vrtá v hlavě.
Nemůžu se teď zrovna soustředit. Příběh měl mít už dávno další díl, měly tu být další články.. ale nic, nic, nic.
Zítra se tu objeví další díl, pracuju na něm už teď, ale jsem unavená, už ho nezvládnu celý.
Jak se máte vy?
A omlouvám se. Mějte se bájo, kočky!!:-)

Můj pobyt v lázních - 2.část

21. srpna 2011 v 20:39 | ps-rosien |  Rubrika beze jména:-)
A teď k mému individuálnímu pobytu a zážitkům:

Když jsem tam přijela, děcka, jaký už tam byli, se na mě samozřejmě divně dívali, zkoumali mě, jaká asi budu (také jsem to pak dělala, to hold musí každý nováček přežít).. Je to totiž tak, že v úterý a ve čtvrtek odjíždí vždy tak 3-5 lidí a stejný počet jich i přijíždí. Je to docela zvláštní pocit, když vám pak odjíždí někdo, kdo vám hodně přirostl k srdíčku, ale o tom ještě psát nechci.
O prázdninách tam bývají většinou lidi nad 15 let, když jsem tam já na konci srpna přijela, postupně sice začali odjíždět, ale mladší jsem tam byla zatím jen já a ještě jedna holka. Na pokoji jsem byla se 4 holkama, ze začátku jsem je samozřejmě neměla ráda, nechtěla jsem tam být, chtěla jsem pryč, ale poté jsem zjistila, že to jsou fajn holky!
Když odjela mamka (málem jsem tam začala řvát jak ta želva:-)), šla jsem se na pokoj vybalit. Ty holky pořád tak zvědavě koukaly, na něco se mě vyptávaly.. ten večer jsem tiše brečela pod peřinou. Mojí druhou noc tam četli nějaké holky do rozhlasu "pohádku" pro jednoho kluka (já ho nestihla poznat, ale vím, že to byl Radek), který příští den odjížděl. To je jedna z mojich nejsilnějších vzpomínek, zdálo se mi to strašně krásný!
Postupně jsem začala poznávat děcka tam, dokonce si zapamatovala i pár jmen!:-) Jedna z holek z mého pokoje mi našla místo u jejího stolu v jídelně, takže mi moc pomohla. Spousta děcek tam mi pomáhala si zvyknout. Samozřejmě jsem ještě pořád nenápadně brečela, bez toho to nešlo vydržet.
Po týdnu odjela jedna holka z pokoje, ani jsem jí vlastně nestihla pořádně poznat. Místo ní přijela jiná, poněkud zvláštní.
V té době už jsem moc kamarádila s další holkou od nás, s P. Byla sice starší, ale byla tak fáájn! Pamatuju si její úsměv, pořád se smála! Bohužel pak i ona mi odjela a to bylo poprvé, co jsem tam při někoho odjezdu brečela (poté to začalo být normální).
Když jsem tam byla 10 dní, přijela jedna z mojich nejlepších kámošek tam, skvělá slečna Š. Měla zvláštní pruhované kalhoty a tím mi na první pohled přišla sympatická. Bydlela vedle v pokoji, nějak jsme se začaly bavit a já zjistila, že je opravdu moc milá!
Za chvilku po ní přijela moje další, řekla bych asi nejlepší kámoška tam. Ze začátku jsem si myslela, že my dvě si tak nesednem, ale ... ona byla prostě skvělá! Pořád jsem měly o čem mluvit, smály jsme se, všude chodily spolu.. Měla jsem jí ohromně ráda!
Zatím odjela většina mojich spolubydlících, přijely nové, jedna ztřeštěnej diblík, druhá spíš nesmělá holka, s jakou jsem si bohužel nikdy neměla moc co říct, ale určitě to byla taky hodná holka.
Poté k nám na pokoj přišla ještě jedna úžasná holka, neskutečná kočka, ukecaná, vysmátá. Byl to už můj poslední týden a ona mi ho neskutečně zpříjemnila.
A dny utíkaly a utíkaly. Chodili jsme do cukrárny, na kopeček, na pštrosy.. Zažívali spoustu zábavy, hráli hry.. A ty noci! Samozřejmě hned po večerce většina lidí hned nešla spát, snažili jsme se přebíhat z jednoho pokoje na druhý, sestřičky na nás chodily..bože to byly časy!:-)
Pak přišel (konečně) můj čas odjezdu, ale já jsem zjistila jednu věc - mě se odtud vlastně vůbec nechce! Zamilovala sem si tam takovou spoustu lidí a teď už je třeba nikdy neuvidím! Byl to strašný pocit.
Poslední odjezdy jsem dostávala rozlučáky (dopisy na rozloučenou) a také lidem dávala to, co jsem pro ně napsala já. Ještě teď je mám schovaný:-)
Když přijela mamka, byla jsem ohromně šťastná, že jí vidím. Za děckama z okolí jezdili rodiče, ale ona tam ani jednou nebyla, neměla se tak jak dostat, alespoň jsme si ale volaly.
Ale opustit ty lidičky.. to bylo něco hrozného! Hodně jsem brečela, to si pamatuju. Bylo divné, když jste se s někým skamarádili.. a on vám pak odjel a vás tam nechal bez něj. Nebo jste odjeli vy.
Teď, když to píšu, se mi znovu vybavují obličeje těch lidí. S někým z nich jsem v kontaktu, z většinou ale bohužel ne. Doufám, že se mají výborně, protože oni si to zaslouží, připravili mi v lázních jedny z nejhezčích zážitků v mém životě, i když to třeba ani neví!
A vy, kteří se obáváte do lázní odjet, ano, je to sice dlouhá doba, ze začátku je to těžké, ale dá se to vydržet, uděláte něco pro své zdraví, naučíte se starat víc sami o seb, ale hlavně - poznáte kupu nových a určitě moc fajn lidí!:-)

Můj pobyt v lázních - 1.část

21. srpna 2011 v 20:35 | ps-rosien |  Rubrika beze jména:-)
Před několika lety jsem touhle dobou odjela do lázní. Ne, nepředstavujte si hned nějaké luxusní se spoustou bazénů, kde se o vás stará spousta lidí, dávají vám masáže.. Neodjela jsem tam na dovolenou, ale na ozdravný pobyt. Mým důvodem k článku ale není to, abych tady rozváděla, proč jsem tam jela. Chci vám jen trošku přiblížit, jak to v takových lázních chodí. A kdyby se tu třeba našel někdo, kdo by měl podle doktora do lázní také vyrazit, ale bojí se, třeba mu můj článek trochu pomůže, protože hned na začátek bych chtěla říct, že to tam není vůbec zlý! Naopak, když na to teď vzpomínám, beru to za jeden ze svých nejlepších zážitků.

Jedno srdce pro dva muže - 3.díl

20. srpna 2011 v 21:55 | ps-rosien |  Moje tvorba
A máme tu další díl. Tenhle je už 3. Předtím jsem sem dávala prolog a 1. i 2. díl. Všechno najdete v rubrice Moje tvorba. Příjemné čtení! :-) Další díl zítra.

Nauč se říkat NE

20. srpna 2011 v 19:24 | ps-rosien |  Rubrika beze jména:-)
Určitě už se vám to taky někdy stalo. Máte strašnou chuť na pizzu, ale vaši kamarádi řeknou, že dneska byste mohli jít do kina. Nebo večer dávají váš oblíbený film, ale zavolá vám kamarádka, že ve městě je dneska skvělá diskotéka. Kolikrát se stane, že nikomu z nich neřeknete svůj názor, ale prostě jen přikývnete a souhlasíte. Nebylo by někdy jednoduší, říct to jediné slovíčko: NE?

20.8. - sobota

20. srpna 2011 v 17:40 | ps-rosien |  My diary
Omlouvám se, že se tady teď několik dní neobjevilo nic nového. Ne, bohužel sem si nebyla prohřát mé staré kosti někde u moře, ani sem nezískala zlatou kreditku na nákupy a už vůbec sem netrávila tyhle poslední dny flákáním. Což je pro mě neobvyklý, vím, že už všichni víte, že flákání se je ta věc, na kterou mám největší talent. Co že sem všechny ty dny dělala?
Hlídala sem ségře její dcerku. Já a děti, to je téma na dlouhý povídání. Víte, mám je ráda, ohromně, ale po určité chvíli mě začnou štvát. Jasně, svoje děti chci, ale ráda bych, aby byli úplně maličcí a pak přeskočili období asi 3-7 let, protože v té době mi děti přijdou nejukřičenější, nejrozmazlenější.. Prostě je to na dlouhé povídání, radši přestanu:-)
Byla sem u doktorky na kontrole. Na to, že sem den předtím vypila pá piv sem měla nejlepší sedimentaci, jakou sem kdy měla. Od teď už vím, že před návštěvou doktora se musí chlastat a chlastat!:-D (vtip, samozřejmě). Pak mi ale už nějakou dobu strašně padají vlasy. Moje vlasy byly vždy tím, čím sem se chlubila, ale postupně mi ubývají a ubývají. Takž sme to začali řešit, brala mi krev na štítnou žlázu, tak uvidím, co z toho nakonec bude.
Byla sem po dlouhý době zase na brigádě, byla sem ještě nerzvóznější než když sem tam šla poprvý. Moc se mi tam nedařilo, ale můžu si za to sama, byla sem nějak mimo.
Ve čtvrtek sme se šly projít s kamarádkou L. Jen tak si chodíme po městě, povídáme si.. najednou se nás nějakej chlápek zeptal, kde je dobrá restaurace. Tak sem mu něco řekla, no, a on se zeptal, jestli tam půjdeme s ním. Nechtěla sem, ale L. nevěděla, co dělat, tak řekla že jo. Šli sme do jedný hospody, dali si pár piv.. a on začla mít hloupý kecy (určitě víte, jak to myslím). Ze zečátku mi přišel docela v pohodě, vykládal nám o práci (ta mě fascinovala nejvíc, tím si u mě šplhl), ale jak začal být napitý, začal mlet.. prostě nechutnosti. L. vlezlo pivo do hlavy, takže mu tam klidně vykládala kdo ví co. Pak vymysleli, že bysme mohli jít ještě na vodnici. Nechtěla sem, tak zatraceně sem nechtěla, ale nemohla sem v tom nechat kámošku samotnou. Tak sem šla. A tam to teprve přišlo. Jeho hnusný kecy byly ještě hnusnější, ohrabával nás.. bylo to prostě šílený. Nejsem taková, chtěla sem se odtud rychle zdáchnout, ale pořád nás hlídal, ať sme se hnuly, kam chtěly. Kámošce už to taky vadilo, takže sme pak něco vymyslely a šly sme ven. Ale on nás chtěl doprovodit! Jasně že sme nechtěly, aby věděl, kde bydlíme. Takže sme řekly, že doprovodíme my jeho (byl tu na dovolený). Jenže on s náma šel někam k rybníku, kde byla tma jak v pytli a kde nám začal vykládat, že má jen jeden kondom, ale druhá mu to může udělat pusou.. A další takový kecy, jaký nemám v plánu tady zveřejňovat. Ještě že sme byly dvě, to vám řeknu. Sebraly sme se a šly sme pryč. On za náma křičel, že sme mrchy, pak ať počkáme..potom nás doběhl a nabízel nám za to i peníze. Kdybych tam měla něco po ruce, jak já bych ho zmlátila!:-) Po dalším nabízení a nadávání se s náma chtěl druhý den sejít, tak sme mu řekly kdy a kde..a letěly domů, celou cestu sme se ohlížely jestli za náma nejde. Druhý den sme tam samozřejmě nepřišly. Proč to sem píšu, ani sama nevím, možná sem vám tím chtěla jen říct, ať sami s nikým cizím nikam nechodíte, vím, že si teď řeknete něco jako: "Co ta mi má co říkat? Co si o sobě myslí?!!", taky bych si to dřív řekla, ale po týhle nechutný zkušenosti si budu dávat velký pozor. Jen malá rada, asi tak to berte.
Mějte se krásně, dneska mám v plánu ještě napsat nějaký článek, uvidíme:-)
Přesně na takové pláži bych teď chtěla být:-)

Tipy pro barvené vlasy

17. srpna 2011 v 16:12 | ps-rosien |  Rady a tipy
Nově nabarvené vlasy jsou krásné, lesklé, výrazné... prostě se nám všem určitě líbí. Jak si ale udržet barvu déle zářivou? Barva se z vlasů přece jen postupně vymývá, oslňující lesk se ztrácí v nedohlednu.. tady už není o co stát. Jediné řešení je znovu barvit.. Nebo si dobu krásné barvy prodloužit. Tipy uvnitř článku:-)

Jedno srdce pro dva muže - 2.díl

16. srpna 2011 v 21:51 | ps-rosien |  Moje tvorba
Předem doporučuji přečíst: prolog a 1. díl
Budu ráda za všechny komentáře, klidně kritiku, nějak to skousnu!:-)
Zítra snad napíšu další + plánuju nějaký článek, mám chuť kritizovat:-)
Mějte se skvěle!

Jedno srdce pro dva muže - 1.díl

16. srpna 2011 v 21:47 | ps-rosien |  Moje tvorba


Povídka pokračuje:-)
První díl jsem napsala trochu delší, proto budu dělit na dva. Takže dnes rovnou i druhý.
Omlouvám se za chyby, zítra je opravím, je to psané poněkud narychlo, dnes jsem byla na brigádě, takže jsem neměla moc času.
Určitě doporučuju přečíst si předem prolog, kdo ještě nečetl.
Příjemné čtení!:-)

Jedno srdce pro dva muže - prolog

15. srpna 2011 v 19:38 | ps-rosien |  Moje tvorba
Zdál se mi takhle dneska jeden sen, většinou to sice byla pěkná hloupost, chvílema jsem byla na lodi, pak hned zase v obchodě, ale tak nějak jsem díky tomu snu dostala nápad na to, sepsat jeden příběh. Určitě to bude na pokračování, jen ještě nevím, kolik dílů z toho nakonec vznikne. Stejně tak nemůžu tušit, jestli to vůbec někdo bude číst, i kdyby ne, píšu to pro radost, jednou se na to třeba kouknu a řeknu si, jak sem byla hloupoučká:-) A nebo se pochválím, co já vím (neplánovaně se to rýmuje:-)). Každopádně, za jakýkoliv komentář budu moc ráda. Předem se omlouvám za jména -ale nechala jsem je přesně podle snu. Takže příjemné čtení:-)

Protiklady se přitahují. Např. mladé chudé dívky a staří bohatí pánové

14. srpna 2011 v 21:00 | ps-rosien |  Láska
Nadpis je sice celkem vtipný, ale článek bych chtěla napsat ve vážném duchu. I když - chtít a nakonec udělat jsou dva úplně odlišné pojmy:-) Co mě vlastně přivedlo k tomu, abych tady psala o něčem takovém, jako jsou "věkově trochu nevyrovnané" vztahy? Jedno obyčejné setkání s mou kamarádkou, jakou jsem dlouhou dobu neviděla. Přišla mi říct spoustu novinek. Jednou z nich byl i její nový vztah.. O tom už uvnitř článku.

Můj pan Ideál

12. srpna 2011 v 13:01 | ps-rosien |  Láska
Dnes mám náladu na snění nejen před spaním, takže tak nějak celý den mi hlavou běhají nejrůznější obrázky a sny. Některé jsou publikovatelné, jiné bych radši nezveřejňovala:-). O jeden můj sen se ale s vámi podělím. Jak vypadá můj ideální kluk?

Pomooc, jsem arachnofobik!

10. srpna 2011 v 20:30 | ps-rosien |  Rubrika beze jména:-)
Jdu si takhle večer zatáhnout žaluzie, aby mi náš velice milý soused (tímto zdravím, Zdendo!) nemohl koukat do oken, a tam u balkonových dveří sedí ON. Ne ten soused!:-) Ale osminohá chlupatá potvora. Číhá tam přímo na mě, úplně vidím, jak má potěšení z toho, že si tam na mě tak pěkně počkal. Dokonce se mi zdá, že se brzo připravuje všema těma jeho dlouhýma nožičkama začít rychle pohybovat dopředu a dozadu, tudíž se rychle pohybovat, většinou směrem ke mně. Takže přichází panika! Začnu svůj jekot, podle kterýho hned všichni ví, co se děje. Když ječím tak dlouho, že už to mamka nemůže vydržet, přichází s nechuceným výrazem a se slovy : "Už zas?! Vždyť je to jen pavouček!" Přesně tak, "jen" pavouček, kterýho se já ale děsím víc než čehokoliv jinýho. Jsem prostě arachnofobik!

necítím se na to, dát sem fotku pavouka, takže jen tuhle fotku- zbloudileduse.blog.cz


ČeskoSlovensko má talent..opět

9. srpna 2011 v 23:13 | ps-rosien |  Rubrika beze jména:-)
Opět se nám vrací tahle světově známá show. Její první ročník máme za sebou, známe vítěze, známe i další talenty, kteří se tam objevili, i když třeba nezvítězili. Co si o tomhle druhém kole myslíte vy? Nestačilo jen to první? Bude se opakovat úspěch premiérového ročníku? A měl vlastně vůbec úspěch?