Jedno srdce pro dva muže - 4.díl

24. srpna 2011 v 21:15 | ps-rosien |  Moje tvorba
Konečně se tu zase objevil další díl příběhu! Tentokrát je asi malinko delší, ale věřím, že to přežijete ve zdraví:-) Všechny předešlé díly včetně prologu v rubrice Moje tvorba.
Příjemné čtení a dobrou noc!:-)


Ani nevím, jak jsem ten den dorazila domů. Pořád mi jen hlavou běželo: ti dva se znají, znají se! Když mi pomáhali vymotat se z trhu, zdálo se mi, jako by přede mnou něco skrývali. John pořád sledoval Ptáčníka takovým divným ostražitým pohledem. Ten se jen smál a smál, ale z jeho smíchu bylo cítit, že už není tak uvolněný, jako předtím. Samozřejmě jsem se jich ptala, jak dlouho se znají. John prohodil něco o tom, že už dlouho a na Ptáčníka hodil další varovný pohled. Co přede mnou ti dva tají? A nenamlouvám si jen něco?
Tyhle otázky jsem si musela pokládat i druhý den ve škole. "Co je s tebou, Flé, proč s náma nemluvíš?" dorážely na mě kamarádky. Ale já jsem mlčela. Nepochopily by to.
Když jsem mířila ze školy, někdo na mě zavolal. Holky se zachichotaly: "Tak to kvůli němu s tebou není řeč?" Začaly si upravovat šaty a dychtivě se ptaly: "Seznámíš nás?" "Teď ne, holky" odpověděla jsem, "až příště." A trošku uražené jsem je tam nechala stát a došla jsem k němu.
"Co tady děláš?" zeptala jsem se. "To je mi ale přivítaní!" pohodil svými delšími vlasy Ptáčník. "Chtěl bych si zjistit něco o chování bohatých holek, takže TY si ideální objekt pro mé zkoumání" mrkne na mě. V jeho hnědých očích opět hoří tytéž divoké a přitom tak zajímavé plamínky. "O mě nic nezjistíš, hlídám si, co komu řeknu," popíchnu ho. "To mě ještě neznáš, mám ty nejlepší vyzvědačské schopnosti.. neškleb se, sama to zjistíš!"
Procházeli jsme se podél řeky, koupili si cukrovou vatu a celí se od ní upatlali. Ptáčník se mi smál, že teď nevypadám vůbec jak mladá dáma ze společnosti. Smála jsem se mu, že on tak teď vypadá, díky růžové vatě nalepené na tvářích vypadal jako červenající se děvčátko.
"Fleur, poslouchej, jak to, že znáš Johna?" zeptal se mě, když jsme si sedli na lavičku. "Poznala jsem ho v galerii." odpověděla jsem mu. " Určitě v Lazarides, co?" zasmál se, "John tam nevynechá jedinou výstavu. Je do umění blázen! Přitom ten jeho vkus, pche. Kdybys viděla, co se mu líbí. Naposled objevil jakéhosi Hodgese, myslí se, že ten chlap bude jednou slavnej! Blázen, co? Ale pojď, něco ti ukážu, ukážu ti ty pravé malíře!" Než jsem stačila něco říct, už mě za ruku táhl směrem k mostu. "Počkej, počkej, už nemám čas, musím domů!" volala jsem, ale on se jen smál a říkal, že už tam budem.
Došli jsme do úzké ulice, kde jeden vedle druhého seděla spousta pouličních malířů. Jeden kreslil portréty, druhý krajinu, další zase zátiší, postavené kousek před ním. "Tady, tady jsou skuteční umělci,"nadšeně vykládal Ptáčník a jeho krásné hnědé oči mu přitom zářivě svítily, "jsou tak talentovaní a přitom tak svobodní! Nikdo je nedrží na jednom místě, nemusí kreslit své obrazy jen pro jednu galerii, mohou jet, kam je jen napadne." Obrazy většiny malířů se mi tedy nelíbily tolik, jako ty vystavované v galerii. Byly svým způsobem až moc divoké, příliš barevné.. nepasovaly zcela na mému vkusu. Ale zároveň z nich čišelo něco, co mě k nim i trochu přitahovalo. "Honem, ukážu ti můj nejoblíbenější!" tahal mě Ptáčník. Dovedl mě k umělci s dlouhými šedivými vousy a starým roztrhaným kabátem. Před sebou měl vystavený velký obraz. Zobrazoval Paříž a rušný život v okolí Eiffelovky. "No, co na něj říkáš?" visel na mě očima Ptáčník. "Je…eh..je krásný. Zajímavý. Možná až příliš divoký, ale zajímavý." "Tobě se přece právě ta jeho divoká složka líbí ne? Nebo měníš názor a chceš být dámou?" usmál se na mě. "Pojď, doprovodím tě, už se začíná stmívat."
Už jsme byli u našeho domu. "Páni, tady ty bydlíš?" zíral Ptáčník. Než jsem stihla odpovědět, někdo vystoupil ze stínu plotu. "Johne?" zeptala jsem se překvapeně. "Promiň, hledal jsem tě." Najednou se mu v jeho nádherných očích objevil smutek. "Co ty tady děláš?" zeptal se rozčileně Ptáčník. "A co tady sakra děláš ty?" bezbarvým hlasem mu odpověděl John.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charlotte Charlotte | Web | 25. srpna 2011 v 9:19 | Reagovat

neviem čo na ten tvoj komentár napísať, úplne ma dostal. neviem, či si zase toľko chváli zaslúžim. takže ešte raz ďakujem :)

a inak viem, že aj mne najskôr z tohto designu trčala tá prvá popiska :D  dá sa to spraviť tak, že vo voliteľnom boxe to posunieš o trochu nižšie, to len keby náhodou ;)

2 Sim. Sim. | Web | 25. srpna 2011 v 16:34 | Reagovat

Čítam, čítam a je koniec :( Nemôžem sa dočkať pokračovania. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama