Můj pobyt v lázních - 2.část

21. srpna 2011 v 20:39 | ps-rosien |  Rubrika beze jména:-)
A teď k mému individuálnímu pobytu a zážitkům:

Když jsem tam přijela, děcka, jaký už tam byli, se na mě samozřejmě divně dívali, zkoumali mě, jaká asi budu (také jsem to pak dělala, to hold musí každý nováček přežít).. Je to totiž tak, že v úterý a ve čtvrtek odjíždí vždy tak 3-5 lidí a stejný počet jich i přijíždí. Je to docela zvláštní pocit, když vám pak odjíždí někdo, kdo vám hodně přirostl k srdíčku, ale o tom ještě psát nechci.
O prázdninách tam bývají většinou lidi nad 15 let, když jsem tam já na konci srpna přijela, postupně sice začali odjíždět, ale mladší jsem tam byla zatím jen já a ještě jedna holka. Na pokoji jsem byla se 4 holkama, ze začátku jsem je samozřejmě neměla ráda, nechtěla jsem tam být, chtěla jsem pryč, ale poté jsem zjistila, že to jsou fajn holky!
Když odjela mamka (málem jsem tam začala řvát jak ta želva:-)), šla jsem se na pokoj vybalit. Ty holky pořád tak zvědavě koukaly, na něco se mě vyptávaly.. ten večer jsem tiše brečela pod peřinou. Mojí druhou noc tam četli nějaké holky do rozhlasu "pohádku" pro jednoho kluka (já ho nestihla poznat, ale vím, že to byl Radek), který příští den odjížděl. To je jedna z mojich nejsilnějších vzpomínek, zdálo se mi to strašně krásný!
Postupně jsem začala poznávat děcka tam, dokonce si zapamatovala i pár jmen!:-) Jedna z holek z mého pokoje mi našla místo u jejího stolu v jídelně, takže mi moc pomohla. Spousta děcek tam mi pomáhala si zvyknout. Samozřejmě jsem ještě pořád nenápadně brečela, bez toho to nešlo vydržet.
Po týdnu odjela jedna holka z pokoje, ani jsem jí vlastně nestihla pořádně poznat. Místo ní přijela jiná, poněkud zvláštní.
V té době už jsem moc kamarádila s další holkou od nás, s P. Byla sice starší, ale byla tak fáájn! Pamatuju si její úsměv, pořád se smála! Bohužel pak i ona mi odjela a to bylo poprvé, co jsem tam při někoho odjezdu brečela (poté to začalo být normální).
Když jsem tam byla 10 dní, přijela jedna z mojich nejlepších kámošek tam, skvělá slečna Š. Měla zvláštní pruhované kalhoty a tím mi na první pohled přišla sympatická. Bydlela vedle v pokoji, nějak jsme se začaly bavit a já zjistila, že je opravdu moc milá!
Za chvilku po ní přijela moje další, řekla bych asi nejlepší kámoška tam. Ze začátku jsem si myslela, že my dvě si tak nesednem, ale ... ona byla prostě skvělá! Pořád jsem měly o čem mluvit, smály jsme se, všude chodily spolu.. Měla jsem jí ohromně ráda!
Zatím odjela většina mojich spolubydlících, přijely nové, jedna ztřeštěnej diblík, druhá spíš nesmělá holka, s jakou jsem si bohužel nikdy neměla moc co říct, ale určitě to byla taky hodná holka.
Poté k nám na pokoj přišla ještě jedna úžasná holka, neskutečná kočka, ukecaná, vysmátá. Byl to už můj poslední týden a ona mi ho neskutečně zpříjemnila.
A dny utíkaly a utíkaly. Chodili jsme do cukrárny, na kopeček, na pštrosy.. Zažívali spoustu zábavy, hráli hry.. A ty noci! Samozřejmě hned po večerce většina lidí hned nešla spát, snažili jsme se přebíhat z jednoho pokoje na druhý, sestřičky na nás chodily..bože to byly časy!:-)
Pak přišel (konečně) můj čas odjezdu, ale já jsem zjistila jednu věc - mě se odtud vlastně vůbec nechce! Zamilovala sem si tam takovou spoustu lidí a teď už je třeba nikdy neuvidím! Byl to strašný pocit.
Poslední odjezdy jsem dostávala rozlučáky (dopisy na rozloučenou) a také lidem dávala to, co jsem pro ně napsala já. Ještě teď je mám schovaný:-)
Když přijela mamka, byla jsem ohromně šťastná, že jí vidím. Za děckama z okolí jezdili rodiče, ale ona tam ani jednou nebyla, neměla se tak jak dostat, alespoň jsme si ale volaly.
Ale opustit ty lidičky.. to bylo něco hrozného! Hodně jsem brečela, to si pamatuju. Bylo divné, když jste se s někým skamarádili.. a on vám pak odjel a vás tam nechal bez něj. Nebo jste odjeli vy.
Teď, když to píšu, se mi znovu vybavují obličeje těch lidí. S někým z nich jsem v kontaktu, z většinou ale bohužel ne. Doufám, že se mají výborně, protože oni si to zaslouží, připravili mi v lázních jedny z nejhezčích zážitků v mém životě, i když to třeba ani neví!
A vy, kteří se obáváte do lázní odjet, ano, je to sice dlouhá doba, ze začátku je to těžké, ale dá se to vydržet, uděláte něco pro své zdraví, naučíte se starat víc sami o seb, ale hlavně - poznáte kupu nových a určitě moc fajn lidí!:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M. M. | Web | 23. srpna 2011 v 11:14 | Reagovat

Wáu..muselo to být vážně príma!! Ale..v 11 asi opravdu silné emoce, mnoo..:x :)
Bych taky hned jela.. :)) Mamča kdysi byla, a taky se tam 'skamarádila!..jsou sice každá z jiného konce, ale výdaj se dodnes ))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama