Pomooc, jsem arachnofobik!

10. srpna 2011 v 20:30 | ps-rosien |  Rubrika beze jména:-)
Jdu si takhle večer zatáhnout žaluzie, aby mi náš velice milý soused (tímto zdravím, Zdendo!) nemohl koukat do oken, a tam u balkonových dveří sedí ON. Ne ten soused!:-) Ale osminohá chlupatá potvora. Číhá tam přímo na mě, úplně vidím, jak má potěšení z toho, že si tam na mě tak pěkně počkal. Dokonce se mi zdá, že se brzo připravuje všema těma jeho dlouhýma nožičkama začít rychle pohybovat dopředu a dozadu, tudíž se rychle pohybovat, většinou směrem ke mně. Takže přichází panika! Začnu svůj jekot, podle kterýho hned všichni ví, co se děje. Když ječím tak dlouho, že už to mamka nemůže vydržet, přichází s nechuceným výrazem a se slovy : "Už zas?! Vždyť je to jen pavouček!" Přesně tak, "jen" pavouček, kterýho se já ale děsím víc než čehokoliv jinýho. Jsem prostě arachnofobik!

necítím se na to, dát sem fotku pavouka, takže jen tuhle fotku- zbloudileduse.blog.cz



Pavouků se ale nebojím odjakživa. Jako malá sem si s nima prý i dokonce hrála (no fuj, nechutný!). Dřív sme bydleli na kraji města, tudíž sme tam pavouků měli požehnaně. Když sem den co den musela procházet dveřma ověšenýma jejich pavučinama, někdy tehdy se začala moje fobie vyvíjet. Mimochodem, jejich pavučiny se mi líbí. Dokážu ocenit to, jakou práci si s tím dali. Ale líbí se mi jen, když nějakou vidím alespoň na metr ode mě. Nikdy přece nevíte, kdy se tam může objevit její majitel..
Jak sem rostla já, rostl i můj strach. V 8 letech sem poprvý předvedla můj krásný výstup, který kdybych předvedla na jevišti, určitě by to bylo na nějaké ocenění!:-)
Zdá se mi, jako by ty potvůrky můj strach cítili. Nějakým způsobem se jim to líbí a stahují se ke mně. Ne, opravdu! Jde do koupelny ségra, kámoška a další lidi, nikde nic. Jdu tam jen chvíli po někom já.. jasně, kdopak si to velebí ve vaně! Jednou se mi stalo, že sem se za tmy vracela domů (ale v normálním střízlivým stavu, to za tmy je trochu zavádějící:-)), takže sem si musela rozsvítit. Viděla jsem tmavé místo, kde je vypínač, ale.. já tam viděla ty fleky dva. Začalo mi to šrotovat: kolik těch vypínačů to tu máme? (dobře, zcela střízlivý stav to nebyl:-)) Myslela sem, že jeden, ale já si častokrát nevšimnu spousty věcí. Pamatovala sem si ale, že když stojím u dveří a natáhnu ruku, dosáhnu přesně na vypínač. Udělala sem to, šáhla tak na jeden z těch fleků a rozsvítila. A šok! Byl tam jeden vypínač. To druhý, jen o pár centimetrů vzdálený, byl obrovitánskej pavouk velkoprdeláč (je asi jasný, podle čeho jim tak říkám:-))!
Proč se pavouků vlastně tak bojím? Víte, že to vlastně vůbec nevím? Jsou to přece tak malý zvířátka. Děsí mě asi to, kolik mají nožiček.. a jak rychle se díky nim dokážou pohybovat. Stejně tak to, že velký zvířátko narozdíl od toho malýho nemůžu nikdy náhodou sníst. Zato takovej pavouk, když spím (od teď asi spánek jedině s rouškou)..
Moc bych se chtěla téhle fobie zbavit. Ale když sem si tak po jednom vysilujícím střetnutí s dalším velkoprdelákem hledala, jak se jí zbavit... zjistila sem, že to se mi asi nikdy nepovede. Já bych si totiž na toho pavouka měla šáhnout! Ano, nejenom se k němu přiblížit, ale normálně mu po těch jeho nožičkách přejet prstem. Chááá, to se někdo zbláznil!
Budu se muset smířit s tím, že nálepka Arachnofobik mi ještě nějakou dobu zůstane.
Mimochodem, když sem psala tenhle článek, celou dobu se mi zdálo, že po mně něco leze. Brr!:-))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 candiis candiis | Web | 10. srpna 2011 v 20:46 | Reagovat

díky návštěvníkům jako si ty mám chuť se na blog vracet! :) ..jinak k článku.. taky  nemám ráda pavoučky, připadám si jakoby vždycky všude číhali jen na mě, na nikoho jinýho! :D si pamatuju jak bratránek pěstoval nějaký "exotický potvory" a některý vypadaly jak nějaká suchá kytka.. bože ..mám husinu ještě teď! :D

2 Ms. X Ms. X | Web | 10. srpna 2011 v 20:50 | Reagovat

Pěkné :D Myslím že jsme dvě ;) Jinak děkuji za koment..

3 xoxo-lenik xoxo-lenik | Web | 10. srpna 2011 v 22:15 | Reagovat

Nesnáším pavouky fůůůj

4 Blázínek Blázínek | Web | 10. srpna 2011 v 22:15 | Reagovat

Znám :-) Můj bratránek jakmile zjistil, že pavoučky nemám zrovna v lásce, začal na chatě "pátrat" (tam není moc proč pátrat, pavouci tam jsou skoro všude) po pavoukách a vždycky když jsem nad nějakým udělala né příliš hezký xicht, řekl: Vždyť jsou tak roztomilí! Chápeš to? Prej ROZTOMILÍ! Ha, ha, ha bratranče! :-D

5 Sim. Sim. | Web | 11. srpna 2011 v 9:21 | Reagovat

To hej, napríklad namiesto "Ja" hovoria "Jo", nezdravia sa "Guten Tag" ale "Grüsgot" a tak. :) Len mi je ľúto, že sme nedostali dobrú učiteľku hneď v prvom ročníku v gympli, potom by som vedela viac ako teraz.
A o živote tu budem písať určite, budú aj fotky z prechádzok. :)

Ja sa pavúkov nebojím, ani ich nemám rada. V izbe mi nevadia, lebo hcytajú muchy so tej siete, ktorú spravia. Takže sú aj užitočné. :)

6 ps-rosien ps-rosien | Web | 11. srpna 2011 v 21:26 | Reagovat

[1]: boože, o exotických potvorách mi ani nemluv! Ty sou taaak hnusný!:-D

[2]: Asi nás bude ještě víc:-D

[3]: Taky, takyy!:-D

[4]: Přesně, nechápu, jak někomu můžou připadat roztomiloučký. Asi špatně vidí nebo co:-D

7 candiis candiis | Web | 11. srpna 2011 v 21:42 | Reagovat

a co se ti zdálo? :D smím-li se zeptat.. :) a k těm "autorům"..kolikrát se divým, že se jim to vůbec psát chce :D ale asi to stojí za to no.. :D nebo mě ještě vždycky pobaví ti, kteří pod každý! opravdu každý článek napíšou "hezu blog koukni na můj" :D na lískanec fakt :D

8 Ms. X Ms. X | Web | 11. srpna 2011 v 21:56 | Reagovat

Je ;) je skvělej..

9 M. M. | Web | 12. srpna 2011 v 17:39 | Reagovat

Jsem na tom nějak podobně. Bohužel! Naivně jsem si myslela a všichni kolem mě si to přáli, že s přibývajícím věkem strach zmizí. Opak byl pravdou. Jsem taky jak šílená. Nejde o to, jestli ten pavouk je malej či velkej, má scéna z něj bude vždy stejná. Nejhorší na tom je, že se ho bojím i zabít. Na to jsem zas až dost pověrčivá. :x :D Ach joo, snad ten strach jednou zmizí..! :( Nadobro :( !

10 ps-rosien ps-rosien | Web | 13. srpna 2011 v 18:11 | Reagovat

[9]: Taky sem si to myslela. A ono se to snad ještě čím dál horší, pokud to je vůbec možný. Vždycky, když o tom přemýšlím, říkám si, že nemám důvod se jich bát, že mi to akorát otravuje život, takže už se jich bát nebudu.. no jo, ale když pak nějakýho zase potkám..:-) Taky je nezabíjím, jednou jeden lezl po chodbě a já byla home alone. Tak sem na něj hodila kyblík a čekala, až někdo přijde:-D

11 Lenislavovič Lenislavovič | Web | 14. srpna 2011 v 23:49 | Reagovat

:D Taky se mi pavouci zrovna nezamlouvají. Tak si namlouvám, že vypadají jako mouchy, jenom nelítají a mají o dvě nožičky víc. Jenže pak to dopadá tak, že vidím mouchu a zděsím se, dokud mi nedojde, že to pavouk není..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama